Na samém konci
temne chodby
v tunelu pod mestem
kde jsem nikdy nebyl
za dlouhou radou vytlucenych
svetel
zmitan pruvanem
a zimnici
potme a poslepu
narazil jsem na zed
z betonu a ze strepu
- na hluboky a ztvrdly
otisk sve tvare.
na opacnem konci
zaslechl jsem s ozvenou
vzdaleny narek
a ja zjistil
ze nejsem tady
ale za stenou
ze nejsem odlitkem
ale formou
ze nejsem uvnitr
ale vne
- jsem zazdenou
zatvrdlou slapotou
hlubokym otiskem me.
Terug naar overzicht
Vind je dat er informatie over dit gedicht ontbreekt? Stuur een mail naar
info@straatpoezie.nl met de titel en locatie van het gedicht en de aanvullende informatie.